ANKST

Úvodní strana

  • úvodní strana
  • archiv aktualit
  • o nás
  • hudební tělesa
    • Symfonické orchestry
    • Komorní orchestry
    • Komorní soubory
    • Soubory historických nástrojů
    • Soubory zobcových fléten
    • Specifické soubory
    • Ostatní
  • kalendář akcí
  • archiv akcí
  • soubory ke stažení
  • kontakty
  • odkazy
  • administrace

Kolínská filharmonie

velikost 550x412

Symfonický orchestr města Kolína:
KOLÍNSKÁ FILHARMONIE   

 

 

Z HISTORIE...

     Myšlenka založit v Kolíně amatérský symfonický  orchestr se začala proměňovat v realitu v roce 1904, v roce úmrtí Antonína Dvořáka. V bohaté hudební historii Kolína bylo nač navazovat. V 70. letech 19. století existovala ve městě řada spolků sdružujících skupiny lidí stejných kulturních zájmů. Od r.1858 působil mužský zpěvácký spolek Dobroslav, od r.1873 ženský Dobromila. Velice čilým byl kolínský Sokol (zal.1862), který se stal oporou i pro hudební aktivity Františka Kmocha. Od roku 1872 měl stálou sokolskou kapelu, která se členila na část taneční, smyčcovou a dechovou. Kmoch ustavil dokonce symfonický orchestr s více než 50 členy, který vystupoval však spíše jen při mimořádně slavnostních událostech. Toto těleso koncertovalo dokonce ještě za řízení Kmochova nástupce Aloise Vlasáka v r.1912 a 1922, tedy souběžně s filharmonií. Na programu byly skladby současníků: Smetana, Dvořák, Fibich, Glinka, Čajkovskij aj. V r.1887 byla tímto tělesem uvedena Stabat mater Antonína Dvořáka, dílo, k němuž se pak Kolínská filharmonie též vrátila.

Výraznou hudební aktivitou se vyznačovala osobnost sbormistra  Dobroslava a Dobromily Norberta Kubáta, který v letech 1890-91 založil vlastní orchestr. Vzpomenout bychom mohli i hudební sdružení Svobodné obce baráčníků nebo 30tičlenný orchestr na kolínském gymnáziu.  Zde se setkáváme se jménem Alfréda Marii Jelínka. Kolem r.1898 se těleso rozdělilo na Jelínkovy stoupence vážné hudby a na přívržence populární spotřební hudby pod vedením houslisty Emila Holuba z Nové Vsi u Kolína. V prostředí Jelínkovy skupiny se objevuje myšlenka na založení stálého symfonického orchestru. Prvním dirigentem tohoto tělesa se v plánech organizátorů měl stát vcelku logicky ředitel kůru chrámu sv.Bartoloměje Josef Krištof Winter.

Na podzim 1904 se trojice mužů rozhodla myšlenku na založení stálého symfonického orchestru "vtělit v čin". Byli to: Václav  Louda, Alois Hromádko  a Alois Moudřík a   opomenuto nesmí zůstat ani místo - starobylá kolínská hospoda  "U bílého anjela pod branou horskou", zvaná "Vrahovna". Obrátili se na JUDr. Veletovského, který tehdy vedl asi 30člennou studentskou kapelu, a na ředitele kůru  Bartolomějského chrámu Josefa Wintra.

     Po překonání prvních obtíží finančních (pomocí různých sbírek a darů mecenášů) byly zakoupeny hudební nástroje  a objevováni zdatní hudebníci. Pro dechovou  skupinu slíbil pomoc František Kmoch a na  jaře  1905 zahájil Josef  Winter první zkoušky v sále "Horního ostrova". Spolek byl formálně ustaven až  při schůzi v Zámecké restauraci  dne 24. června 1905 a  nová hudební instituce dostala název Kolínská filharmonie. Prvním předsedou byl Karel Latzel, tehdejší purkmistr města Kolína. Antonín Sládek byl místopředsedou a koncertním  mistrem Kolínské filharmonie. 

Dirigentské etapy

     Za dva týdny po valné hromadě 8. července  1905 se orchestr Kolínské filharmonie představil na 1.koncertě své historicky první sezóny 1904/05. Členů orchestru bylo na šedesát, jeviště Zámecké restaurace bylo nutno zvlášť rozšířit. Dirigoval Josef Winter a první skladbou, která zazněla, byla Smetanova předehra  k opeře Hubička  Program prvního koncertu byl  přijat  přeplněným sálem "Zámecké" s nadšením.  Josef Winter dirigoval filharmonii pravidelně až do koncertu 1.dubna 1911, kterým  se rozloučil s touto činností. Pod jeho  taktovkou  hrála filharmonie  celkem dvanáctkrát. Na  svůj poslední  koncert zařadil Winter skladbu A. M. Jelínka, symfonický obraz O lásce. Autor této skladby, občanským povoláním profesor na kolínské obchodní akademii, se stal Winterovým nástupcem u dirigentského  pultu Kolínské  filharmonie. Shodou okolností  byl sólistou v prvním koncertě Jelínkově (24. května 1911) jako zpěvák  Josef Mančal, tehdy soukromý  učitel hudby, později zakladatel a prvý ředitel hudební školy v Kolíně. Po Jelínkovi se stal dirigentem KF. Mančal vystoupil  s filharmonií poprvé  za řízení Wintra 1909.

     Porovnáme-li dramaturgii  Kolínské filharmonie za  éry Jelínkovy s obdobím Winterovým, zjistíme podstatný vzestup náročnosti a četnosti (Smetanova Vltava, Lisztovo Les préludes, Fibichova Noc na Karlštejně,  Novákova Neščasná vojna  Dvořákovo Stabat Mater). První zájezd orchestru směřoval do Čáslavi..

     Po tomto rychlém rozmachu přišel  však zlom zaviněný  první světovou válkou. Kolínská  filharmonie se odmlčela na 9 let válečných a revolučních. Teprve tři roky  po nabytí národní  samostatnosti se dne 13.2.1921  sešli zbylí členové výboru, aby již 5.května 1921 mohl být proveden další koncert Kolínské filharmonie, a to opět pod taktovkou A.M.Jelínka.

V květnu 1926 se hrálo na kolínském Dolejším ostrově (nynější Kmochův).

Úzký vztah ke KF měl skladatel Josef Bohuslav  Foerster, stal se jejím čestným členem, jeho fotografie byla vydána v almanachu Kolínské  filharmonie k dvacátému  pátému výročí (1929)  a na koncertě k tomuto výročí zazněla jeho II.symfonie. Z mimořádných uměleckých činů Jelínkova období je třeba uvést provedení Smetanovy opery Hubička spolu s kolínskými pěveckými spolky Dobroslav a Dobromila (1923), koncert k oslavám Fibichovým (1925), k oslavám Beethovenovým (1927) s provedením symfonií Osudové a Pastorální a koncert k oslavám Schubertovým (1929) s provedením symfonií Nedokončené a C dur Velké.

     A.M.  Jelínek zemřel  náhle a  nečekaně  v  roce 1932  na pražském předměstí Kolína u vodárny (na místě je kamenný památník). Volba jeho nástupce k dirigentskému pultu Kolínské filharmonie byla zcela jednoznačná. Mezitím totiž vznikla v Kolíně zásluhou Josefa Mančala hudební škola, takže bylo logické, že její zakladatel a  ředitel se ujal dirigentské role. Na vzpomínkové slavnosti věnované jeho předchůdci provedl J. Mančal po smutečním pochodu z Fibichovy Messinské  nevěsty Jelínkův  symfonický obraz  O lásce. Projev měl  dr. Zdeněk  Nejedlý. Alfréd Jelínek patřil k jeho osobním přátelům. Osud notových materiálů A.M.Jelínka nám dnes není znám.

     Josef Mančal spojoval v sobě znamenité vlastnosti jak pedagogické, instrumentální a pěvecké (sám zpěvák, klavírista, houslista, violista), tak i dirigentské. Měl za sebou dlouholetou činnost  operního dirigenta v Penze a  Petrohradě. V Mančalově dirigentském období  lze hovořit stále o vysoké úrovni,  k níž se filharmonie dopracovala již za činnosti jeho předchůdce. Z nejvýznamnějších uměleckých činů  v éře Mančalově nutno uvést provedení  Smetanovy Mé  vlasti v  roce 1934,  Dvořákovy kantáty  Svatební košile v roce 1935, koncert na paměť Sukovu, Ostrčilovu a  Jelínkovu v roce 1936. Josef Mančal převedl orchestr přes zlé období nacistické okupace, a to způsobem, který jedině odpovídal povinnosti  a svědomí českého  hudebníka a vlastence.  Byla uváděna -  a to nejen v Kolíně, nýbrž i na zájezdech do okolí (do Smetanovy Litomyšle) díla z pokladnice naší národní  hudby, která posilovala  lid v národním  sebevědomí a ve  víře v návrat svobody (cyklus Má vlast, vybrané Dvořákovy Slovanské tance, Novosvětská symfonie).   Jako vlastenecký čin lze ocenit uskutečnění pořadu z děl Petra Iljiče Čajkovského v roce 1940. Dokonce v roce 1944 byla na pořadu koncertu Smetanova předehra k opeře Libuše, symfonická báseň Valdštýnův tábor a kantáta Česká píseň. Činnost tedy nebyla přerušena a první poválečný koncert se konal již 6.11.1945 s věnováním sovětským osvoboditelům. Následovaly koncerty jako tryzny za padlé, za české studenty a za oběti nacistických koncentračních táborů. Koncertem v  roce 1946 z  děl Bedřicha Smetany se Josef Mančal rozloučil s dirigentskou činností.

     V pravidelné práci orchestru došlo k přechodnému ochromení, protože až za tři roky  se objevil v čele orchestru nový stabilní dirigent. Byl jím  dlouholetý vedoucí skupiny prvních houslí,  učitel hudební školy Ladislav Josef. Na něm měla spočívat velká část dirigentské práce, ve které byl jen z menší části vystřídáván. A tak v letech  1948-53 se objevovali u dirigentského pultu Václav Svoboda - ředitel kůru v kolínském  chrámu, Jan Urban, František Plojhar, znovu Josef Mančal, opět Ladislav Josef, v roce  1957 Václav Tyr, vedoucí Kmochovy městské hudby. Na slavnostním koncertu  k jubileu 700 let města Kolína  dirigoval spolu s Ladislavem Josefem a Václavem Tyrem též Josef Mančal a koncert k Mančalovým sedmdesátinám v lednu 1958 řídil jubilant sám. Jako sólisté zpívali Ludmila Červinková a Eduard Haken.

     Ladislav  Josef za  svého pravidelného  působení u  dirigentského pultu Kolínské
filharmonie v letech 1949-1967 provedl 61 koncertů. Mimo toto období u orchestru ještě několikrát hostoval,  takže počet jeho vystoupení je vyšší - 69. Toto číslo
bylo překonáno až Otakarem Tvrdým v 90. letech. Také šíře jeho záběru byla pozoruhodná, neboť za jeho působení byla prováděna jak stará česká i světová hudba, tak i hudba  současná. L.Josef se představil i jako skladatel provedením svého Concertina  pro housle a orchestr interpretované synem Stanislavem (1967).

     Od roku  1965 se objevoval u  dirigentského pultu Zdeněk Deršák,  člen orchestru Smetanova divadla, který předtím vystupoval i  několikrát jako sólista  i člen filharmonie. Pod jeho vedením bylo nastudováno  několik operních večerů se sólisty Národního divadla, celovečerní koncert ze Straussových operet Cikánský baron a  Netopýr ve scénickém provedení se  sólisty Hudebního divadla v Karlíně  a řada dalších symfonických koncertů. Za jeho řízení se  uskutečnily významné koncerty k 50.výročí Československé republiky v roce 1968 v Kolíně, Kutné Hoře a Kostelci nad Černými lesy a další zájezdy.

     V roce  1970 nastoupil jako  nový ředitel Lidové  školy umění v  Kolíně Jaroslav
Procházka,  který   se i s manželkou Radmilou  aktivně  začlenil  do   orchestru jednak jako orchestrální hráč na housle, jednak jako dirigent. Pod jeho řízením se začal formovat  nový styl práce, směřující k dlouhodobé koncepci provádění rozsáhlých symfonických děl.  Tato koncepce se začala uskutečňovat provedením Tomáškovy symfonie D dur, následně Beethovenovy symfonie c moll-Osudové, jeho klavírního koncertu  č.3, Fantazie pro klavír, sbor a orchestr, Schubertovy Velké symfonie C dur a řady dalších skladeb.

     V březnu 1975 vystoupil s Kolínskou filharmonií poprvé nový dirigent Ivan Fišer, absolvent pražské Akademie  múzických umění v oboru dirigování. S ním uskutečnila Kolínská  filharmonie televizní  Večer v klubu, provedla rozhlasovou  nahrávku Haydnova Koncertu pro 2 flétny a orchestr a zúčastnila se Národní přehlídky symfonických a komorních orchestrů v  roce 1976 v Prachaticích a krajských  přehlídek v Příbrami v letech 1976,1978 a 1980. Koncem roku 1986 se dirigent Fišer z Kolína odstěhoval, a jeho nadějná spolupráce s orchestrem tak skončila. Vystoupil  na 42 koncertech tělesa.

     Orchestr byl danou  situací poněkud zaskočen, v Kolíně se narušilo tradiční sepětí filharmonie a hudební školy (viz Mančal - Josef - J.Procházka), nebyla tu ani vazba na jinou hudební instituci (viz J.Winter - ředitel kůru). Ve volbě měl výbor filharmonie šťastnou  ruku. Podařilo se získat  Otakara Tvrdého, kolínského rodáka, profesora konzervatoře v Pardubicích, čestného člena České filharmonie, který v Kolínské filharmonii začínal  a několikrát vystupoval i jako sólista na lesní roh. S ním se pojí 14tileté období existence Kolínské filharmonie, a to ve znamení spolupráce s pardubickou konzervatoří, s  jejími profesory i studenty. Pod uměleckým  vedením prof.Tvrdého se pokračovalo ve  studiu rozsáhlých orchestrálních děl z  nejrůznějších historických období tak, jak bylo  před mnoha lety dohodnuto. Otakar Tvrdý realizoval s filharmonií 84 vystoupení, čímž se stal historickým rekordmanem. Nadto je v análech zapsán jako sólista na lesní roh a klavír. S klavírním koncertem E.Griega je spojena  kuriózní událost. Před provedením v kolínském divadle kdosi anonymně oznámil  uložení bomby v budově. Ta byla vyklizena a hrozilo zrušení koncertu. K tomu však nedošlo díky bleskovému spontánnímu rozhodnutí přesunout se i s posluchači do Městského společenského domu. Hudebníci sklidili zasloužený úspěch.

     V roce 2000 nastala situace, která se v historii tělesa nutně opakuje. Otakar Tvrdý navrhl ukončení své spolupráce. Na Kolínsko se v té době opět vrátil Ivan Fišer, takže rozhodnutí O.Tvrdého bylo potvrzeno rozlučkovým koncertem, kterému byl přítomen též nový dirigent, s nímž již bylo dohodnuto, že obnoví své působení u Kolínské filharmonie. Ivan Fišer dovedl těleso  až k oslavám 100 let  založení. Na své konto připsal do června 2004 dalších 23 koncertů, celkem tedy 65.

Dramaturgické záměry

     Období zhruba od poloviny 60. let se vyznačovalo dobrou spoluprací s Kruhem  přátel hudby v  Kolíně. Prakticky všechny koncerty Kolínské  filharmonie byly zařazovány buď jako abonentní nebo mimořádné koncerty  Kruhu přátel hudby. Změna začlenění Kruhu přátel hudby  do Městského divadla v  Kolíně v roce 1993  způsobila, že orchestr musel některé koncerty pořádat sám a stal se rozpočtovou složkou Městského společenského domu.

     Byla i jiná úskalí. Až v roce  1981 se po několikaletém  úsilí podařilo dosáhnout povolení  k provedení Rybovy Vánoční mše v divadle. Od té doby jen s několika výjimkami byla prováděna pravidelně v  Kolíně, několikrát v Kutné  Hoře, Čáslavi,Velimi a Žehušicích.  Jako sólisté jsou pravidelně zváni členové  našich operních souborů, zejména z  Národního divadla. Tyto vánoční koncerty se již staly  tradicí a mají nenapodobitelnou atmosféru.   

     Jinou  obdobnou pravidelnou  příležitostí pro uplatnění orchestru byly Slavnosti lesního rohu v Žehušicích, kde orchestr doprovázel studenty, vybrané sólisty z vysokých uměleckých škol v koncertech určených pro tento nástroj.  Žehušický  rodák Jan Václav Stich-Punto,  současník Beethovenův, napsal přes desítku koncertů pro  lesní roh.

    Podobně podnětné bylo navázání kontaktu s p. Bohumilem Pavlů v Telči, vlastnícím rozsáhlý archiv duchovní hudby 18.  a 19. století. Z tohoto archivu orchestr  nastudoval a  provedl jednak  Pastorální mši,  jednak Requiem skladatele Jana Ev.Kypty, který dlouhodobě žil a působil v Telči. Právě zde se zásluhou Kolínské filharmonie uskutečnila v r.1994 obnovená premiéra Requiem.

    Konec století byl ve znamení značného počtu vystoupení s průměrem téměř 7 koncertů ročně. Filharmonie dosáhla tohoto počtu častým hostováním ve Velimi a opakovanou produkcí vánočního programu. V repertoáru se častěji objevila hudba operetní a vyšší populár s doprovázením pěvců. Odchodem řady hráčů se však prohloubila krize ve smyčcích.

Sólisté a filharmonie

     Charakteristickým rysem  dramaturgie orchestru v 70.-80.letech bylo časté vystupování  vynikajících umělců  jako sólistů,  ať již  instrumentalistů, nebo  pěvců.
Jmenujme např. Ludmilu  Dvořákovou s osobními vazbami na Kolín. Přivedla do kolína na hostování manžela, dirigenta Rudolfa  Vašatu 1966 a 1973. Z jiných  pěvců uveďme Mistra Eduarda Hakena,  který s tělesem vystupoval ještě v roce 1994 v Dvořákových Biblických  písních ve svých 82 letech, dále Jaroslava Horáčka a Pavla Horáčka, Jaroslava a Stanislavu Součkovy,  Blanku Beranovou a Danielu Šimůnkovou,  které s filharmonií dlouhodobě   spolupracují.

    Z  instrumentálních sólistů  lze uvést např. houslisty Shizuku Ishikawu,  Bohuslava Matouška, Čeňka  Pavlíka, Jiřího Tomáška, Václava Snítila, Miroslava Vilímce,  violisty  Lubomíra Malého a Jana Pěrušku, violoncellistu Karla  Novotného, flétnistu Václava  Žilku, hobojistu Jana  Adamuse, kolínského fagotistu Bohuslava  Brázdu, cornistku Vladimíru Klánskou,  cornisty Otakara Tvrdého, bratry Zdeňka a Bedřicha Tylšarovy, klavíristy Ivana Klánského, Igora Ardaševa, Emila Leichnera, Jindřišku Kramperovou a další, zaznamenané v dokumentačním přehledu.

     Kromě již zmíněných sólistů profesionálů uvedla Kolínská filharmonie řadu sölistů-studentů konzervatoře v Pardubicích. Bylo umožněno vystoupit též vynikajícím žákům ZUŠ. Koncerty se sice ochudí o zvučná a lákavá jména, ale těleso tím splácí svůj dluh hudebnímu školství, bez jehož dorostu by nemohlo již dávno existovat. Filharmonie dává prostor i širšímu okruhu žáků ZUŠ, aby se seznámili s orchestrální praxí, což jim může pomoci jako budoucím hudebníkům, ale i jako pozorným a zasvěceným posluchačům.

Organizační proměny

     Orchestr vzniklý 1904/5 původně na spolkovém základě  pojal do sebe v r.1947 tzv. Malou sokolskou hudbu, která byla pokračovatelem sokolského orchestru z doby před nacistickou okupací. Během války toto těleso působilo pod názvem Lidový soubor. Do filharmonie přešli hráči i s nástroji a notovým materiálem. S likvidací spolkového života přešla Kolínská filharmonie takto posílena po roce  1948 do nově utvářené oblasti zájmové umělecké činnosti pod odborový závodní klub ROH zaměstnanců ONV Kolín, později pod nově vzniklý Okresní osvětový dům. Po  vytvoření Sdruženého závodního klubu ROH v  Kolíně byl orchestr převeden pod tuto organizaci, později nesoucí také název Městské kulturní středisko, ve kterém měl orchestr zajištěny podmínky pro další  práci, což je v této sféře umění otázka výsostně existenční, neboť symfonický orchestr je i v profesionálních podmínkách záležitost prodělečná. U amatérů tomu není jinak. Místem zkoušek byla většinou "Zámecká", svého času  též restaurace Centrál (objekt  ustoupil stavbě nového mostu),  občas též hlavní sál nově  vybudovaného Kulturního domu pracujících v Kolíně (KDP).  Po roce 1989 byl KDP jako samostatná organizace nejprve  zrušen, takže orchestr působil krátkodobě pod správou Kolínského divadla. S následným zřízením Městského společenského domu v Kolíně (bývalý  KDP) byl orchestr  organizačně začleněn do  této instituce. Všechny  tyto změny však činnost tělesa díky obětavosti jeho činovníků  neochromily ani nepoškodily. Filharmonie  mohla i v nových podmínkách překonat různé potíže a zachovat svou činnost. Jedním z důvodů asi bude okolnost, že dobrovolnost a spolkový duch, spojený se zaníceností pro věc, řady filharmonie nikdy neopustily. Pro zachování tradice byla zapotřebí práce mnoha obětavců. Takových dobrých duší byla v historii celá řada. Vůdčí osobností byl od 60. do 80. let Ing. Jiří  Mareš, před ním MUDr. Zdeněk Mikulecký a Václav Famfulík.. V 90. letech štafetu nesli Ing.Bedřich Novotný, Ing.Vladislav Lipovčan, Vladimír Kubíček, pomáhali Jan Forejt, Vlastimil Bureš, Jaroslav Černý. Prospěšná byla součinnost  s Kruhem přátel hudby a zájem velimské obce o pravidelné produkce.

      Zmínili jsme též Kruh přátel hudby. Zasloužil by si nejspíše samostatné pojednání, protože již od roku 1965 měl své místo v kolínském kulturním životě. Pomáhal při propagaci vážné hudby a získávání jejích příznivců. Svůj hlavní stan měl nejprve v hudební škole, ale po změnách ve vedení školy a různých putováních např. i přes Městské divadlo zakotvil jako složka Městského společenského domu. Díky Kruhu přátel hudby byla získána řada umělců zvučných jmen pro vystoupení s Kolínskou filharmonií. Hlavní zásluha tu patří neúnavnému organizátoru panu Janu Forejtovi, který v této sezóně dovršuje 85. rok. Díky "kruhu přátel" byly realizovány i finančně náročné projekty, jako účast na oslavách Pražského Hlaholu 1975, vystoupení s Academiachorem Praha 1985 a dalšími sbory. Poděkujme ještě jednou našim dobrým mužům, muzikantům tělem i duší, kteří se o to vrchovatě zasloužili, pánům  Forejtovi, MUDr. Mikuleckému a  Burešovi. Ostatně i navrácení Rybovy České mše vánoční do kulturního povědomí vzdor normalizační neochotě bylo zásluhou KPH a Filharmonie.

Vnitřní organizace

     Filharmonie se od svého vzniku opírala o zásady spolkové činnosti, spočívala vždy na dobrovolnosti a zanícení několika jednotlivců. V průběhu let se několikrát činily pokusy aktivizovat co nejvíce stálých členů výboru, který by vše náležitě zúřadoval, avšak nakonec stejně největší díl práce odvedlo několik skutečně zanícených a zde zmíněných osobností. Drtivá většina členstva si přišla prostě "jen" zahrát, ale přijmout funkci ochotna nebyla. Pracovalo se bez nároku na honorář, zcela nezištně. V uměleckých otázkách měl vždy rozhodující slovo dirigent coby umělecký vedoucí. Ten směřoval výběr repertoáru, získávání sólistů a případných výpomocí.  Těžko lze ocenit nebo si jen představit objem vykonané práce těchto dobrovolníků, o kterých máme z té vzdálenější minulosti jen kusé informace nebo dokonce zapadli do řady poloanonymních členů.

     V posledním období zhruba po r.1998, tj. po odchodu dobrovolnického výboru do "důchodu", ustavil zřizovatel vedle dirigenta jako uměleckého šéfa též funkci organizačního pracovníka, kterého hráči respektují jako dříve předsedu. Profesionální tělesa mají na tomto postu své ředitele. O notový materiál, přípravu zkušebny a podobné technické záležitosti se stará archivář. Případné náměty z řad členů orchestru tlumočí tomuto vedení orchestru primárius prvních houslí jako vedoucí orchestru. První hráči jednotlivých nástrojových sekcí pak tvoří uměleckou radu, která zaujímá stanoviska příležitostně a k ryze aktuálním problémům, jejichž řešení si vyžaduje kolektivní účasti.

Ocenění

     Respekt a uznání kolínské radnice a občanů k  tradici Filharmonie prochází celou její historií. Na slavnostním koncertu dne 10.  května 1965 při příležitosti 60. výročí orchestru  bylo vyznamenáno  10 členů  čestným uznáním  za dlouholetou činnost. Filharmonie obdržela od  krajských státních orgánů  čestné uznání za  dobrou a obětavou  práci na poli  kultury. K  50. výročí  vzniku Československé  republiky byla orchestru udělena další  ocenění - plaketa Středočeského krajského národního výboru a čestné uznání Města Kolína za dlouholetou kulturní činnost. V roce 1975 při příležitosti oslav 70. výročí založení orchestru udělil Městský národní výbor v Kolíně  Kolínské filharmonii  Cenu města  Kolína I.  stupně za  rozvoj kulturní  činnosti a Ústřední rada odborů čestné uznání.


      V Almanachu KF k  90. výročí jsme napsali, že Kolínská filharmonie oslavuje své výročí v pilné práci  pro své město. O pět let později jsme naříkali na zhoršující se situaci  ve smyčcových sekcích. V době, kdy se naplnilo 100 let od založení a prvního koncertu, služba paní Hudbě sice pokračovala, i když problémy přetrvávaly. V roce 2011 přišel s výměnou dirigenta (nyní dir. Robert Kružík) příliv nových členů, ať učitelů hudby, nadšenců z širého okolí, nebo zdatnějších žáků ZUŠ Fr. Kmocha Kolín, se kterou byla obnovena spolupráce. Bylo navázáno na tradici koncertů na jevišti městského divadla, díky novému dirigentovi se rozvíjí spojení se sólisty z Pražské AMU.  Členové filharmonie uplatňují své muzikantství vedle hry v orchestru jako  kmenovém tělese též v komorních a jiných hudebních uskupeních. Zmíněna by mohla být činnost Collegia musica, které od r.1964  obohacovalo kolínský  kulturní život  a dnes  vystupuje v sestavě smyčcového kvarteta. Dalšími takovými tělesy jsou například komorní smyčcový orchestr Archi, vedený Jiřím Čmugrem, kolínské smyčcové kvarteto Visione Quartet (dříve Junior Quartet) a další.

 



MUDr.ZDENĚK MIKULECKÝ, PhDr.Jan Dvořák, Ing.Jiří Mareš, Vladimír Kubíček

informace

členové

seznam všech členů

název: Kolínská filharmonie

sekce: Česká ANKST

kategorie: Symfonické orchestry

rok založení: 1905

počet členů: 29

adresa:
Městský společenský dům
Zámecká 109
28002 Kolín I.

e-mail: frock@centrum.cz

oficiální prezentace:

Hudební těleso bylo zobrazeno 10080x

© Design Jasnet, spol. s r.o.