Kolínská filharmonie
Symfonický orchestr města Kolína:
KOLÍNSKÁ FILHARMONIE
Z HISTORIE...
Myšlenka založit v Kolíně
amatérský symfonický orchestr se začala
proměňovat v realitu v roce 1904, v roce úmrtí Antonína Dvořáka. V bohaté
hudební historii Kolína bylo nač navazovat. V 70. letech 19. století existovala
ve městě řada spolků sdružujících skupiny lidí stejných kulturních zájmů. Od
r.1858 působil mužský zpěvácký spolek Dobroslav, od r.1873 ženský Dobromila.
Velice čilým byl kolínský Sokol (zal.1862), který se stal oporou i pro hudební
aktivity Františka Kmocha. Od roku 1872 měl stálou sokolskou kapelu, která se
členila na část taneční, smyčcovou a dechovou. Kmoch ustavil dokonce symfonický
orchestr s více než 50 členy, který vystupoval však spíše jen při mimořádně
slavnostních událostech. Toto těleso koncertovalo dokonce ještě za řízení
Kmochova nástupce Aloise Vlasáka v r.1912 a 1922, tedy souběžně s filharmonií. Na
programu byly skladby současníků: Smetana, Dvořák, Fibich, Glinka, Čajkovskij
aj. V r.1887 byla tímto tělesem uvedena Stabat mater Antonína Dvořáka, dílo, k
němuž se pak Kolínská filharmonie též vrátila.
Výraznou hudební aktivitou se vyznačovala osobnost sbormistra Dobroslava a Dobromily Norberta Kubáta, který
v letech 1890-91 založil vlastní orchestr. Vzpomenout bychom mohli i hudební
sdružení Svobodné obce baráčníků nebo 30tičlenný orchestr na kolínském
gymnáziu. Zde se setkáváme se jménem
Alfréda Marii Jelínka. Kolem r.1898 se těleso rozdělilo na Jelínkovy stoupence
vážné hudby a na přívržence populární spotřební hudby pod vedením houslisty
Emila Holuba z Nové Vsi u Kolína. V prostředí Jelínkovy skupiny se objevuje
myšlenka na založení stálého symfonického orchestru. Prvním dirigentem tohoto
tělesa se v plánech organizátorů měl stát vcelku logicky ředitel kůru chrámu
sv.Bartoloměje Josef Krištof Winter.
Na podzim 1904 se trojice mužů rozhodla myšlenku na založení stálého symfonického
orchestru "vtělit v čin". Byli to: Václav Louda, Alois Hromádko a Alois Moudřík a opomenuto nesmí zůstat ani místo - starobylá
kolínská hospoda "U bílého anjela
pod branou horskou", zvaná "Vrahovna". Obrátili se na JUDr.
Veletovského, který tehdy vedl asi 30člennou studentskou kapelu, a na ředitele
kůru Bartolomějského chrámu Josefa Wintra.
Po překonání prvních obtíží
finančních (pomocí různých sbírek a darů mecenášů) byly zakoupeny hudební
nástroje a objevováni zdatní hudebníci.
Pro dechovou skupinu slíbil pomoc
František Kmoch a na jaře 1905 zahájil Josef Winter první zkoušky v sále "Horního
ostrova". Spolek byl formálně ustaven až
při schůzi v Zámecké restauraci
dne 24. června 1905 a nová
hudební instituce dostala název Kolínská filharmonie. Prvním předsedou byl
Karel Latzel, tehdejší purkmistr města Kolína. Antonín Sládek byl
místopředsedou a koncertním mistrem
Kolínské filharmonie.
Dirigentské etapy
Za dva týdny po valné hromadě
8. července 1905 se orchestr Kolínské
filharmonie představil na 1.koncertě své historicky první sezóny 1904/05.
Členů orchestru bylo na šedesát, jeviště Zámecké restaurace bylo nutno zvlášť
rozšířit. Dirigoval Josef Winter a první skladbou, která zazněla,
byla Smetanova předehra k opeře Hubička Program prvního koncertu byl přijat přeplněným sálem "Zámecké" s
nadšením. Josef Winter dirigoval
filharmonii pravidelně až do koncertu 1.dubna 1911, kterým se rozloučil s touto činností. Pod jeho taktovkou
hrála filharmonie celkem
dvanáctkrát. Na svůj poslední koncert zařadil Winter skladbu A. M.
Jelínka, symfonický obraz O lásce. Autor této skladby, občanským
povoláním profesor na kolínské obchodní akademii, se stal Winterovým nástupcem
u dirigentského pultu Kolínské filharmonie. Shodou okolností byl sólistou v prvním koncertě Jelínkově (24.
května 1911) jako zpěvák Josef
Mančal, tehdy soukromý učitel
hudby, později zakladatel a prvý ředitel hudební školy v Kolíně. Po
Jelínkovi se stal dirigentem KF. Mančal vystoupil s filharmonií poprvé za řízení Wintra 1909.
Porovnáme-li dramaturgii Kolínské filharmonie za éry Jelínkovy s obdobím Winterovým, zjistíme
podstatný vzestup náročnosti a četnosti (Smetanova Vltava, Lisztovo Les
préludes, Fibichova Noc na Karlštejně,
Novákova Neščasná vojna Dvořákovo
Stabat Mater). První zájezd orchestru směřoval do Čáslavi..
Po tomto rychlém rozmachu
přišel však zlom zaviněný první světovou válkou. Kolínská filharmonie se odmlčela na 9 let válečných a
revolučních. Teprve tři roky po nabytí
národní samostatnosti se dne
13.2.1921 sešli zbylí členové výboru,
aby již 5.května 1921 mohl být proveden další koncert Kolínské filharmonie, a
to opět pod taktovkou A.M.Jelínka.
V květnu 1926 se hrálo na kolínském Dolejším ostrově (nynější Kmochův).
Úzký vztah ke KF měl skladatel Josef Bohuslav Foerster, stal se jejím čestným členem, jeho
fotografie byla vydána v almanachu Kolínské
filharmonie k dvacátému pátému
výročí (1929) a na koncertě k tomuto
výročí zazněla jeho II.symfonie. Z mimořádných uměleckých činů Jelínkova období
je třeba uvést provedení Smetanovy opery Hubička spolu s kolínskými pěveckými
spolky Dobroslav a Dobromila (1923), koncert k oslavám Fibichovým (1925), k
oslavám Beethovenovým (1927) s provedením symfonií Osudové a Pastorální a
koncert k oslavám Schubertovým (1929) s provedením symfonií Nedokončené a C dur
Velké.
A.M. Jelínek zemřel náhle a
nečekaně v roce 1932
na pražském předměstí Kolína u vodárny (na místě je kamenný památník).
Volba jeho nástupce k dirigentskému pultu Kolínské filharmonie byla zcela
jednoznačná. Mezitím totiž vznikla v Kolíně zásluhou Josefa Mančala
hudební škola, takže bylo logické, že její zakladatel a ředitel se ujal dirigentské role. Na
vzpomínkové slavnosti věnované jeho předchůdci provedl J. Mančal po smutečním
pochodu z Fibichovy Messinské nevěsty
Jelínkův symfonický obraz O lásce. Projev měl dr. Zdeněk
Nejedlý. Alfréd Jelínek patřil k jeho osobním přátelům. Osud notových
materiálů A.M.Jelínka nám dnes není znám.
Josef Mančal spojoval v sobě
znamenité vlastnosti jak pedagogické, instrumentální a pěvecké (sám zpěvák,
klavírista, houslista, violista), tak i dirigentské. Měl za sebou dlouholetou
činnost operního dirigenta v Penze
a Petrohradě. V Mančalově dirigentském
období lze hovořit stále o vysoké
úrovni, k níž se filharmonie dopracovala
již za činnosti jeho předchůdce. Z nejvýznamnějších uměleckých činů v éře Mančalově nutno uvést provedení Smetanovy Mé
vlasti v roce 1934, Dvořákovy kantáty Svatební košile v roce 1935, koncert na paměť
Sukovu, Ostrčilovu a Jelínkovu v roce
1936. Josef Mančal převedl orchestr přes zlé období nacistické okupace, a to
způsobem, který jedině odpovídal povinnosti
a svědomí českého hudebníka a
vlastence. Byla uváděna - a to nejen v Kolíně, nýbrž i na zájezdech do
okolí (do Smetanovy Litomyšle) díla z pokladnice naší národní hudby, která posilovala lid v národním sebevědomí a ve víře v návrat svobody (cyklus Má vlast, vybrané
Dvořákovy Slovanské tance, Novosvětská symfonie). Jako vlastenecký čin lze ocenit uskutečnění
pořadu z děl Petra Iljiče Čajkovského v roce 1940. Dokonce v roce 1944 byla na
pořadu koncertu Smetanova předehra k opeře Libuše, symfonická báseň Valdštýnův
tábor a kantáta Česká píseň. Činnost tedy nebyla přerušena a první poválečný
koncert se konal již 6.11.1945 s věnováním sovětským osvoboditelům. Následovaly
koncerty jako tryzny za padlé, za české studenty a za oběti nacistických
koncentračních táborů. Koncertem v roce
1946 z děl Bedřicha Smetany se Josef
Mančal rozloučil s dirigentskou činností.
V pravidelné práci
orchestru došlo k přechodnému ochromení, protože až za tři roky se objevil v čele orchestru nový stabilní
dirigent. Byl jím dlouholetý vedoucí
skupiny prvních houslí, učitel hudební
školy Ladislav Josef. Na něm měla spočívat velká část dirigentské
práce, ve které byl jen z menší části vystřídáván. A tak v letech 1948-53 se objevovali u dirigentského pultu Václav
Svoboda - ředitel kůru v kolínském
chrámu, Jan Urban, František Plojhar, znovu Josef
Mančal, opět Ladislav Josef, v roce 1957
Václav Tyr, vedoucí Kmochovy městské hudby. Na slavnostním koncertu k jubileu 700 let města Kolína dirigoval spolu s Ladislavem Josefem a
Václavem Tyrem též Josef Mančal a koncert k Mančalovým sedmdesátinám v lednu
1958 řídil jubilant sám. Jako sólisté zpívali Ludmila Červinková a Eduard
Haken.
Ladislav Josef za
svého pravidelného působení
u dirigentského pultu Kolínské
filharmonie v letech 1949-1967 provedl 61 koncertů. Mimo toto období u
orchestru ještě několikrát hostoval,
takže počet jeho vystoupení je vyšší - 69. Toto číslo
bylo překonáno až Otakarem Tvrdým v 90. letech. Také šíře jeho záběru byla
pozoruhodná, neboť za jeho působení byla prováděna jak stará česká i světová
hudba, tak i hudba současná. L.Josef se
představil i jako skladatel provedením svého Concertina pro housle a orchestr interpretované synem
Stanislavem (1967).
Od roku 1965 se objevoval u dirigentského pultu Zdeněk Deršák, člen orchestru Smetanova divadla, který
předtím vystupoval i několikrát jako
sólista i člen filharmonie. Pod jeho
vedením bylo nastudováno několik
operních večerů se sólisty Národního divadla, celovečerní koncert ze
Straussových operet Cikánský baron a
Netopýr ve scénickém provedení se
sólisty Hudebního divadla v Karlíně
a řada dalších symfonických koncertů. Za jeho řízení se uskutečnily významné koncerty k 50.výročí
Československé republiky v roce 1968 v Kolíně, Kutné Hoře a Kostelci nad
Černými lesy a další zájezdy.
V roce 1970 nastoupil jako nový ředitel Lidové školy umění v
Kolíně Jaroslav
Procházka, který se i s manželkou Radmilou aktivně
začlenil do orchestru jednak jako orchestrální hráč na
housle, jednak jako dirigent. Pod jeho řízením se začal formovat nový styl práce, směřující k dlouhodobé
koncepci provádění rozsáhlých symfonických děl.
Tato koncepce se začala uskutečňovat provedením Tomáškovy symfonie D
dur, následně Beethovenovy symfonie c moll-Osudové, jeho klavírního
koncertu č.3, Fantazie pro klavír, sbor
a orchestr, Schubertovy Velké symfonie C dur a řady dalších skladeb.
V březnu 1975 vystoupil s
Kolínskou filharmonií poprvé nový dirigent Ivan Fišer,
absolvent pražské Akademie múzických
umění v oboru dirigování. S ním uskutečnila Kolínská filharmonie televizní Večer v klubu, provedla rozhlasovou nahrávku Haydnova Koncertu pro 2 flétny a
orchestr a zúčastnila se Národní přehlídky symfonických a komorních orchestrů
v roce 1976 v Prachaticích a
krajských přehlídek v Příbrami v letech
1976,1978 a 1980. Koncem roku 1986 se dirigent Fišer z Kolína odstěhoval, a
jeho nadějná spolupráce s orchestrem tak skončila. Vystoupil na 42 koncertech tělesa.
Orchestr byl danou situací poněkud zaskočen, v Kolíně se narušilo
tradiční sepětí filharmonie a hudební školy (viz Mančal - Josef - J.Procházka),
nebyla tu ani vazba na jinou hudební instituci (viz J.Winter - ředitel kůru).
Ve volbě měl výbor filharmonie šťastnou
ruku. Podařilo se získat Otakara
Tvrdého, kolínského rodáka, profesora konzervatoře v Pardubicích,
čestného člena České filharmonie, který v Kolínské filharmonii začínal a několikrát vystupoval i jako sólista na
lesní roh. S ním se pojí 14tileté období existence Kolínské filharmonie, a to
ve znamení spolupráce s pardubickou konzervatoří, s jejími profesory i studenty. Pod
uměleckým vedením prof.Tvrdého se
pokračovalo ve studiu rozsáhlých
orchestrálních děl z nejrůznějších
historických období tak, jak bylo před
mnoha lety dohodnuto. Otakar Tvrdý realizoval s filharmonií 84 vystoupení, čímž
se stal historickým rekordmanem. Nadto je v análech zapsán jako sólista na
lesní roh a klavír. S klavírním koncertem E.Griega je spojena kuriózní událost. Před provedením v kolínském
divadle kdosi anonymně oznámil uložení
bomby v budově. Ta byla vyklizena a hrozilo zrušení koncertu. K tomu však
nedošlo díky bleskovému spontánnímu rozhodnutí přesunout se i s posluchači do
Městského společenského domu. Hudebníci sklidili zasloužený úspěch.
V roce 2000 nastala situace,
která se v historii tělesa nutně opakuje. Otakar Tvrdý navrhl ukončení své
spolupráce. Na Kolínsko se v té době opět vrátil Ivan Fišer,
takže rozhodnutí O.Tvrdého bylo potvrzeno rozlučkovým koncertem, kterému byl
přítomen též nový dirigent, s nímž již bylo dohodnuto, že obnoví své působení u
Kolínské filharmonie. Ivan Fišer dovedl těleso
až k oslavám 100 let založení. Na
své konto připsal do června 2004 dalších 23 koncertů, celkem tedy 65.
Dramaturgické záměry
Období zhruba od poloviny 60.
let se vyznačovalo dobrou spoluprací s Kruhem
přátel hudby v Kolíně. Prakticky
všechny koncerty Kolínské filharmonie
byly zařazovány buď jako abonentní nebo mimořádné koncerty Kruhu přátel hudby. Změna začlenění Kruhu
přátel hudby do Městského divadla v Kolíně v roce 1993 způsobila, že orchestr musel některé koncerty
pořádat sám a stal se rozpočtovou složkou Městského společenského domu.
Byla i jiná úskalí. Až v
roce 1981 se po několikaletém úsilí podařilo dosáhnout povolení k provedení Rybovy Vánoční mše v divadle. Od
té doby jen s několika výjimkami byla prováděna pravidelně v Kolíně, několikrát v Kutné Hoře, Čáslavi,Velimi a Žehušicích. Jako sólisté jsou pravidelně zváni
členové našich operních souborů, zejména
z Národního divadla. Tyto vánoční koncerty
se již staly tradicí a mají
nenapodobitelnou atmosféru.
Jinou obdobnou pravidelnou příležitostí pro uplatnění orchestru byly
Slavnosti lesního rohu v Žehušicích, kde orchestr doprovázel studenty, vybrané
sólisty z vysokých uměleckých škol v koncertech určených pro tento nástroj.
Žehušický rodák Jan Václav Stich-Punto, současník Beethovenův, napsal přes desítku
koncertů pro lesní roh.
Podobně podnětné bylo navázání
kontaktu s p. Bohumilem Pavlů v Telči, vlastnícím rozsáhlý archiv duchovní
hudby 18. a 19. století. Z tohoto
archivu orchestr nastudoval a provedl jednak Pastorální mši, jednak Requiem skladatele Jana Ev.Kypty,
který dlouhodobě žil a působil v Telči. Právě zde se zásluhou Kolínské
filharmonie uskutečnila v r.1994 obnovená premiéra Requiem.
Konec století byl ve znamení
značného počtu vystoupení s průměrem téměř 7 koncertů ročně. Filharmonie
dosáhla tohoto počtu častým hostováním ve Velimi a opakovanou produkcí
vánočního programu. V repertoáru se častěji objevila hudba operetní a vyšší
populár s doprovázením pěvců. Odchodem řady hráčů se však prohloubila krize ve
smyčcích.
Sólisté a filharmonie
Charakteristickým rysem dramaturgie orchestru v 70.-80.letech bylo
časté vystupování vynikajících umělců jako sólistů,
ať již instrumentalistů,
nebo pěvců.
Jmenujme např. Ludmilu Dvořákovou
s osobními vazbami na Kolín. Přivedla do kolína na hostování manžela,
dirigenta Rudolfa Vašatu 1966 a 1973. Z
jiných pěvců uveďme Mistra Eduarda
Hakena, který s tělesem vystupoval ještě
v roce 1994 v Dvořákových Biblických
písních ve svých 82 letech, dále Jaroslava Horáčka a Pavla Horáčka,
Jaroslava a Stanislavu Součkovy, Blanku
Beranovou a Danielu Šimůnkovou, které s
filharmonií dlouhodobě spolupracují.
Z instrumentálních sólistů lze uvést např. houslisty Shizuku
Ishikawu, Bohuslava Matouška, Čeňka Pavlíka, Jiřího Tomáška, Václava Snítila,
Miroslava Vilímce, violisty Lubomíra Malého a Jana Pěrušku,
violoncellistu Karla Novotného,
flétnistu Václava Žilku, hobojistu
Jana Adamuse, kolínského fagotistu
Bohuslava Brázdu, cornistku Vladimíru
Klánskou, cornisty Otakara Tvrdého,
bratry Zdeňka a Bedřicha Tylšarovy, klavíristy Ivana Klánského, Igora Ardaševa,
Emila Leichnera, Jindřišku Kramperovou a další, zaznamenané v dokumentačním
přehledu.
Kromě již zmíněných sólistů
profesionálů uvedla Kolínská filharmonie řadu sölistů-studentů konzervatoře v
Pardubicích. Bylo umožněno vystoupit též vynikajícím žákům ZUŠ. Koncerty se
sice ochudí o zvučná a lákavá jména, ale těleso tím splácí svůj dluh hudebnímu
školství, bez jehož dorostu by nemohlo již dávno existovat. Filharmonie dává
prostor i širšímu okruhu žáků ZUŠ, aby se seznámili s orchestrální praxí, což
jim může pomoci jako budoucím hudebníkům, ale i jako pozorným a zasvěceným
posluchačům.
Organizační proměny
Orchestr vzniklý 1904/5 původně
na spolkovém základě pojal do sebe v
r.1947 tzv. Malou sokolskou hudbu, která byla pokračovatelem sokolského
orchestru z doby před nacistickou okupací. Během války toto těleso působilo pod
názvem Lidový soubor. Do filharmonie přešli hráči i s nástroji a notovým
materiálem. S likvidací spolkového života přešla Kolínská filharmonie takto
posílena po roce 1948 do nově utvářené
oblasti zájmové umělecké činnosti pod odborový závodní klub ROH zaměstnanců ONV
Kolín, později pod nově vzniklý Okresní osvětový dům. Po vytvoření Sdruženého závodního klubu ROH
v Kolíně byl orchestr převeden pod tuto
organizaci, později nesoucí také název Městské kulturní středisko, ve kterém
měl orchestr zajištěny podmínky pro další
práci, což je v této sféře umění otázka výsostně existenční, neboť
symfonický orchestr je i v profesionálních podmínkách záležitost prodělečná. U
amatérů tomu není jinak. Místem zkoušek byla většinou "Zámecká",
svého času též restaurace Centrál
(objekt ustoupil stavbě nového
mostu), občas též hlavní sál nově vybudovaného Kulturního domu pracujících v
Kolíně (KDP). Po roce 1989 byl KDP jako
samostatná organizace nejprve zrušen,
takže orchestr působil krátkodobě pod správou Kolínského divadla. S následným
zřízením Městského společenského domu v Kolíně (bývalý KDP) byl orchestr organizačně začleněn do této instituce. Všechny tyto změny však činnost tělesa díky
obětavosti jeho činovníků neochromily
ani nepoškodily. Filharmonie mohla i v
nových podmínkách překonat různé potíže a zachovat svou činnost. Jedním z
důvodů asi bude okolnost, že dobrovolnost a spolkový duch, spojený se
zaníceností pro věc, řady filharmonie nikdy neopustily. Pro zachování tradice
byla zapotřebí práce mnoha obětavců. Takových dobrých duší byla v historii celá
řada. Vůdčí osobností byl od 60. do 80. let Ing. Jiří Mareš, před ním MUDr. Zdeněk Mikulecký a
Václav Famfulík.. V 90. letech štafetu nesli Ing.Bedřich Novotný, Ing.Vladislav
Lipovčan, Vladimír Kubíček, pomáhali Jan Forejt, Vlastimil Bureš, Jaroslav
Černý. Prospěšná byla součinnost s
Kruhem přátel hudby a zájem velimské obce o pravidelné produkce.
Zmínili jsme též Kruh přátel
hudby. Zasloužil by si nejspíše samostatné pojednání, protože již od roku 1965
měl své místo v kolínském kulturním životě. Pomáhal při propagaci vážné hudby a
získávání jejích příznivců. Svůj hlavní stan měl nejprve v hudební škole, ale
po změnách ve vedení školy a různých putováních např. i přes Městské divadlo zakotvil
jako složka Městského společenského domu. Díky Kruhu přátel hudby byla získána
řada umělců zvučných jmen pro vystoupení s Kolínskou filharmonií. Hlavní
zásluha tu patří neúnavnému organizátoru panu Janu Forejtovi, který v této
sezóně dovršuje 85. rok. Díky "kruhu přátel" byly realizovány i
finančně náročné projekty, jako účast na oslavách Pražského Hlaholu 1975,
vystoupení s Academiachorem Praha 1985 a dalšími sbory. Poděkujme ještě jednou
našim dobrým mužům, muzikantům tělem i duší, kteří se o to vrchovatě
zasloužili, pánům Forejtovi, MUDr.
Mikuleckému a Burešovi. Ostatně i
navrácení Rybovy České mše vánoční do kulturního povědomí vzdor normalizační
neochotě bylo zásluhou KPH a Filharmonie.
Vnitřní organizace
Filharmonie se od svého vzniku
opírala o zásady spolkové činnosti, spočívala vždy na dobrovolnosti a zanícení
několika jednotlivců. V průběhu let se několikrát činily pokusy aktivizovat co
nejvíce stálých členů výboru, který by vše náležitě zúřadoval, avšak nakonec
stejně největší díl práce odvedlo několik skutečně zanícených a zde zmíněných
osobností. Drtivá většina členstva si přišla prostě "jen" zahrát, ale
přijmout funkci ochotna nebyla. Pracovalo se bez nároku na honorář, zcela
nezištně. V uměleckých otázkách měl vždy rozhodující slovo dirigent coby
umělecký vedoucí. Ten směřoval výběr repertoáru, získávání sólistů a případných
výpomocí. Těžko lze ocenit nebo si jen
představit objem vykonané práce těchto dobrovolníků, o kterých máme z té vzdálenější
minulosti jen kusé informace nebo dokonce zapadli do řady poloanonymních členů.
V posledním období zhruba po
r.1998, tj. po odchodu dobrovolnického výboru do "důchodu", ustavil
zřizovatel vedle dirigenta jako uměleckého šéfa též funkci organizačního
pracovníka, kterého hráči respektují jako dříve předsedu. Profesionální tělesa
mají na tomto postu své ředitele. O notový materiál, přípravu zkušebny a
podobné technické záležitosti se stará archivář. Případné náměty z řad členů
orchestru tlumočí tomuto vedení orchestru primárius prvních houslí jako vedoucí
orchestru. První hráči jednotlivých nástrojových sekcí pak tvoří uměleckou
radu, která zaujímá stanoviska příležitostně a k ryze aktuálním problémům,
jejichž řešení si vyžaduje kolektivní účasti.
Ocenění
Respekt a uznání kolínské radnice
a občanů k tradici Filharmonie prochází
celou její historií. Na slavnostním koncertu dne 10. května 1965 při příležitosti 60. výročí
orchestru bylo vyznamenáno 10 členů
čestným uznáním za dlouholetou
činnost. Filharmonie obdržela od
krajských státních orgánů čestné
uznání za dobrou a obětavou práci na poli
kultury. K 50. výročí vzniku Československé republiky byla orchestru udělena další ocenění - plaketa Středočeského krajského
národního výboru a čestné uznání Města Kolína za dlouholetou kulturní činnost.
V roce 1975 při příležitosti oslav 70. výročí založení orchestru udělil Městský
národní výbor v Kolíně Kolínské
filharmonii Cenu města Kolína I.
stupně za rozvoj kulturní činnosti a Ústřední rada odborů čestné
uznání.
V Almanachu KF k 90. výročí jsme napsali, že Kolínská
filharmonie oslavuje své výročí v pilné práci
pro své město. O pět let později jsme naříkali na zhoršující se situaci ve smyčcových sekcích. V době, kdy se naplnilo
100 let od založení a prvního koncertu, služba paní
Hudbě sice pokračovala, i když problémy přetrvávaly. V
roce 2011 přišel s výměnou dirigenta (nyní dir. Robert Kružík) příliv
nových členů, ať učitelů hudby, nadšenců z širého okolí, nebo
zdatnějších žáků ZUŠ Fr. Kmocha Kolín, se kterou byla obnovena
spolupráce. Bylo navázáno na tradici koncertů na jevišti městského
divadla, díky novému dirigentovi se rozvíjí spojení se sólisty z Pražské
AMU. Členové filharmonie uplatňují své muzikantství vedle hry v orchestru
jako kmenovém tělese též v komorních a
jiných hudebních uskupeních. Zmíněna by mohla být činnost Collegia
musica, které od r.1964 obohacovalo
kolínský kulturní život a dnes
vystupuje v sestavě smyčcového
kvarteta. Dalšími takovými tělesy jsou například komorní smyčcový orchestr Archi, vedený Jiřím
Čmugrem, kolínské smyčcové kvarteto Visione Quartet (dříve Junior Quartet) a další.
MUDr.ZDENĚK MIKULECKÝ, PhDr.Jan Dvořák, Ing.Jiří Mareš, Vladimír Kubíček
informace
název:
Kolínská filharmonie
sekce:
Česká ANKST
kategorie: Symfonické orchestry
rok založení:
1905
počet členů:
29
adresa:
Městský společenský dům
Zámecká 109
28002 Kolín I.
e-mail: frock@centrum.cz
oficiální prezentace:
Hudební těleso bylo zobrazeno 10080x